Výuka

Terapie

je v praxi nejrozšířenější
mezi terapeutem a klientem vzniká poměrně intenzivní vztah, vyvíjející se především vlivem chování psychoterapeuta i jeho osobnosti, způsobu práce atd.
individuální psychoterapie je tvořena vzájemnou komunikační výměnou a ovlivňováním z obou stran, kdy vedoucí úlohu a odpovědnost za výsledek má terapeut
pracuje se

slovem - proces sebepoznání a porozumění životní situaci se děje prostřednictvím rozhovoru
s obrazem - důraz je na představování (imaginaci)
s akcí - terapeut a klient provádějí určitý nácvik

základní uspořádání bývá dvojí: nejčastěji sedí klient a terapeut proti sobě nebo klient sedí na podložce a terapeut sedí tak, aby byl možný oční kontakt; méně obvyklý způsob je rozhovor při chůzi

uměle vytvořená skupina

je sestavena z klientů, kteří se navzájem neznají, což je důležitá podmínka léčby
základní uspořádání bývá kruhové, klienti sedí na židlích tak, aby na sebe navzájem viděli
hlavním prostředkem je rozhovor a může být doplněn hraním rolí, psychodramatickými scénkami, pohybovými technikami apod.
typy skupin

skupiny interakční jsou zaměřené na právě probíhající děj ve skupině
skupiny tematické hovoří k určitému tématu
skupiny biografické probírají životopisy pacientů
možností je více a zaleží na zkušenostech a improvizační schopnosti terapeuta
z jiného hlediska jsou skupiny uzavřené, kdy celý léčebný proces prodělávají stejní klienti, a otevřené, kdy se klienti průběžně přijímají a propouštějí

přirozeně vytvořená skupina

je tvořena klienty, kteří se dobře znají a společně žijí i mimo terapii
nejčastěji se jedná o rodiny
tato skupina se nezabývá modelovými situacemi, ale vše je opravdové, neboť prožívané, a řešené problémy členů skupiny jsou přítomny bezprostředně a týkají se všech zúčastněných
postoj terapeuta ve skupině je zásadně jako k celku, převládá systémové a komunikační pojetí, dále přístupy hlubinné a humanistické psychoterapie

skupinové setkání

jsou pro klienty bez vážnějších problémů a osobnostně stabilních, protože probíhají 2-3 dny velmi intenzivně s malými přestávkami
skupiny dávají účastníkům zpětnou vazbu o tom, jak na druhé působí; klienti se zde setkávají a uvědomují si, co mají společné a v čem se liší – zpravidla pak nastává výraznější rozvoj osobnosti

velké skupiny

jsou u nás sporadické, ale ve světě se používají častěji
jedná se o desítky až stovky klientů, kteří pracují intenzivně po dobu několika dnů
nejde v pravém slova smyslu o psychoterapeutické skupiny, i když obsahují psychoterapeutický potenciál
skupina zpravidla vykrystalizuje dle zájmů účastníků v menší skupiny, které se zabývají tím, co je z psychologického hlediska pro ně užitečné, vytvoří se spontánně diferencovaný program

svépomocné skupiny

jsou přechodem mezi přirozenou a uměle vytvořenou skupinou, kterou klienti řídí sami, bez asistence a pomoci terapeuta
sdružují se podle stejných problémů (problémy zdravotní, sociální či subjektivní)
skupina mívá okolo 10 členů, kteří se pravidelně setkávají 1x za 14 dnů, aby si vyměnili informace a popovídali si o tom, co je zatěžuje; je to neformální společenství, kde klienti vědí, co problém pro ně znamená a jak se s ním vyrovnat

skupinová párová terapie

hlavním tématem je partnerský vztah, pracuje se s oběma partnery zároveň
terapie se především zaměřuje na obnovení nefunkční nebo problematické komunikace, která brání oboustranně spokojenému soužití ve všech základních oblastech partnerského života

skupinová rodinná terapie

zabývá se rodinnými problémy a snaží se je pomoci překonat a dosáhnout harmonického a neporuchového fungování celé rodiny
při konzultacích pracuje pokud možno se všemi členy rodiny
cílem terapie je obnovit narušenou rovnováhu rodiny
řeší problémy rodičů a dětí, případně vícegenerační vztah

léčebné společenství

jedná se o léčebně-rehabilitační systém, ve kterém klienti a personál vytvářejí terapeutický a „pobytový“ program pro všechny členy
v tomto společenství se výrazně uvolňuje až ruší hierarchie personál versus klient, jsou daná rámcová a racionální pravidla pro všechny závazná
personál jsou ti, kteří léčbu doporučují, zdůvodňují, ale nevnucují ani nenařizují
klienti si zvolí spolusprávu, která je zastupuje a zprostředkovává komunikaci mezi klienty a personálem; obvykle ráno se sejdou klienti a personál na společné komunitě, prohovoří vše důležité, plánuje se program, řeší se konflikty, vítají se noví klienti, propuštění se loučí atd.
dobře fungující společenství umožňuje změnit pravidla na základě diskuze – je to známka toho, že systém je schopen se vyvíjet