Výuka

Edukace

 ? 

Dentální hygiena

Zubní prevence:

• soubor metod a opatření, kterými lze zabránit vzniku onemocnění dutiny ústní a jejich komplikacím
• poškození zubního zdraví je v 90% věcí zanedbané prevence a neinformovanosti
• dědičnost může mít vliv na vznik zubního kazu, zánětu dásní či parodontitidy z 5-10%. Dědičností podmíněné může být složení tvrdých zubních tkání, imunitní systém. Při správné zubní hygieně lze vznik onemocnění i u těchto jedinců minimalizovat.

Cíle zubní prevence:

• zabránit vzniku zubního kazu, zánětu

Postupy zubní prevence:

• správná motivace
• informace v oblasti dentální hygieny, výživy a fluoridace
• správné techniky péče o chrup
• správné pomůcky k dentální hygieně

Rozdělení zubní prevence dle věkových skupin a rizika:

1. děti od narození do 6 let:
   rizikem je malá zručnost při čištění zubů, neschopnost pochopit škodlivost cukrů
2. děti 6 – 15 let:
   rizikem je malá motivace k péči o zuby a k omezení sladkostí
3. duševně a tělesně hendikepovaní:
   rizikem je chybějící úsudek, nízká zručnost, závislost na pomoci jiných osob
4. těhotné ženy:
   riziko představují zlozvyky, zvracení, emoční změny, přejídání se, chuť na sladké
5. klienti v nemocnici, domácí péči, v ústavu:
   riziko postižení chrupu u těžkých celkových onemocnění, např. u DM, AIDS, nádorových onemocnění, u lidí se sníženou imunitou
6. staří a nemocní:
   rizikem je snížená manuální zručnost, senilita, nevyvážená strava

(Kovaľová a kol., 2010, str. 14)

Edukační anamnéza

• Alergie
• Kouření
• Těhotenství
• Přenosná onemocnění – herpes, hepatitida, AIDS
• Užívané léky – antikoagulantia, ATB, cytostatika, léky s blokátory – vedou k hyperplázii gingivy
• Aktuální stav – změny v ústech, obtíže
• Stav dutiny ústní:
  • krvácení dásní při čištění zubů
  • nepříjemný zápach z úst
  • zuby citlivé na teplé, studené, sladké, na tlak
  • bolesti v oblasti úst
  • snímatelné náhrady, rovnátka, implantát
• Možná poranění:
  • skřípání zubama
  • úraz zubů
  • úraz čelisti
  • poškození zubní náhrady
  • okusování předmětů
• Čištění zubů:
  • současné postupy, které klient používá
  • zubní kartáček – jaký, jeho stav, tvrdost
  • další pomůcky při čištění zubů – zubní nit, mezizubní kartáček, ústní voda, párátka aj.
• Stav sliznic:
  • popraskané koutky
  • suché sliznice – pocit sucha v ústech
  • povleklý jazyk
  • oteklé dásně
• Slinné žlázy
• Zuby:
  • vzhled chrupu – matný nebo lesklý
  • kazy
  • korunky
  • můstky
  • totální náhrada
  • rovnátka
  • fixní aparát
  • zubní plak
  • zubní kámen
  • prořezávání zubů
  • anatomické anomálie, anomálie postavení zubů
• Výživa:
  • doba demineralizace a remineralizace v průběhu 24 hodin (demineralizace je celková doba, po kterou působí kyseliny na zub po příjmu cukru)
  • cukry v jídle a pití (cca za 2 minuty po jídle dochází k poklesu pH v ústech a pokles trvá 30-45 minut po ukončení jídla)
• Fluoridace:
  • příjem fluoridů v jídle, nápojích
  • fluoridové tablety
  • zubní pasta
  • ústní voda

Edukační diagnózy

• Hledání zdravého životního stylu
• Ochota doplnit deficitní znalost
• Ochota ke zlepšení výživy
• Ochota získat deficitní dovednosti

Edukační cíle

a) kognitivní oblast

• Klient zná stav svého chrupu.
• Klient popíše vhodné pomůcky a postupy v dentální hygieně.
• Klient umí vyjmenovat vhodné a nevhodné potraviny a nápoje vzhledem k zubnímu zdraví.
• Klient vysvětlí účinek fluoridů, jejich zdroje.

b) afektivní oblast

• Klient chápe nutnost dodržování pravidelné a systematické ústní hygieny pro zachování zubního zdraví.
• Klient chápe nutnost dodržovat všechna doporučení.

c) psychomotorická oblast

• Klient předvede správnou techniku čištění zubů s ohledem na svůj věk a stav chrupu.
• Klient vybere a použije vhodné pomůcky.

Edukační intervence

Poučit klienta o možných onemocněních dutiny ústní

• Zubní kaz:
  • Mechanizmus vzniku:
    • zubní kaz způsobují kariogenní mikroorganizmy, které dokážou přeměnit zkvasitelné cukry v zubním povlaku (glukóza, fruktóza, sacharóza, škrob) na organické kyseliny, jejichž působením dochází k rozpouštění zubní skloviny = odvápňování (demineralizace)
    • projevem odvápňování je vznik bílé skvrny na povrchu skloviny
    • dochází-li k dalšímu odvápnění, přechází zubní kaz do zuboviny a zub začíná být citlivý na změny teploty, chemické podněty (kyselé, sladké)
    • další průnik mikroorganizmů směrem k zubní dřeni se projeví zvýšenou bolestivostí a může způsobit zánět zubní dřeně
  • Ošetření:
    • V počátečním stádiu bílé skvrny lze proces demineralizace ještě zastavit. Může docházet k remineralizaci, kdy se vápník vychytává do struktur zubní skloviny. K tomuto ději může docházet jen na čistém povrchu zubu (bez plaku) za pomoci slin (obsahují vápník) a fluoridů. Proto je tak důležité množství fluordů v potravě.
    • V případě, kdy zubní kaz projde větší částí skloviny, je tento děj již nevratný a léčba se provádí odstraněním kazu a náhradou různými výplňovými materiály.
    • Při zasažení celé hmoty zubu je třeba odstranit zubní dřeň a dřeňovou dutinu vyplnit speciálními materiály. V některých případech je třeba zub krýt korunkou. V případě rozsáhlé destrukce zubu je nutné provést i jeho extrakci.
• Zánět dásní:
  • Bakterie v ústech mohou poškozovat parodont (závěsný aparát zubu). Organizmus se tomuto poškozování brání zánětem.
  • Projevy - zarudnutí, otok, prosakování až krvácení dásní. Nedochází ke ztrátě kostní hmoty (bez nálezu na rtg. snímku).
• Parodontitida:
  • Pokud není léčen zánět dásní včas, dochází k dalšímu, hlubšímu poškozování závěsného aparátu zubu. Zánět tak postupuje do hloubky a poškozuje zubní cement, uchycující vazy a přilehlou kost. Vzniká tak prostor mezi dásní a zubem – parodontální chobot, což je jeden z příznaků parodontitidy. Neléčená parodontitida následně vede k postupné ztrátě upevnění zubu, k úbytku kostní tkáně (nález na rtg. snímku), k zvyšování jeho viklavosti až po jeho úplnou ztrátu (vypadnutí).
  • Častým příznakem parodontitidy je přítomnost zubního kamene. Ten vzniká krystalizací minerálních látek ze slin do zubního plaku. Zubní kámen dráždí dásně a přispívá ke vzniku zánětu. Zároveň je to místo, kde žijí silně patogenní mikroby.

Poučit klienta o vhodných pomůckách k dentální hygieně

a) zubní kartáček

• velikost musí být přizpůsobena věku
• pracovní část by měla být malá (měla by pokrýt maximálně dva zuby)
• pro dospělé se zdravými dásněmi lze použít středně tvrdý kartáček (medium)
• pro děti je vhodnější zvolit kartáček měkký (soft)
• štětiny by měly být umělohmotné se zaoblenými konci, co nejvíc husté
• držátko by mělo být tvarované, aby se kartáček při čištění pohodlně držel
• kartáček je nutné měnit, jakmile jeví známky opotřebení nebo po nemoci
• elektrický zubní kartáček je vhodný pro méně zručné či hendikepované; je třeba dát pozor na velký tlak, který by mohl způsobit vznik defektů v oblasti krčku zubu
• jednosvazkové zubní kartáčky – používají se pro čištění špatně přístupných míst, např. poslední stoličky, prořezávající se zuby, stěsnané zuby, u pacientů, kteří se dáví; jednosvazkové kartáčky tak zefektivňují zubní hygienu

b) zubní pasta

• usnadňují mechanické i chemické odstraňování povlaku
• pro dobré čištění jsou součástí pasty abraziva (usnadňují odstranění povlaku a leští povrch zubu)
• dalšími složkami pasty jsou fluoridy, enzymy, inhibitory bakteriální složky, přírodní extrakty (např. z šalvěje, heřmánku, máty), dále látky, které zajišťují vhodnou konzistenci, viskozitu, pěnivost, trvanlivost, barvu, chuť a vůni
• pasty dle zastoupení aktivních látek např. zvyšují odolnost zubní skloviny vůči zubnímu kazu, prodlužují dobu vzniku zubního plaku, působí proti vzniku zubního kamene, snižují citlivost zubů
• naprostá většina zubních past obsahuje fluoridy v organické i anorganické formě, které zvyšují obsah fluoridů ve slinách a v zubním povlaku několik minut až hodin po čištění
• dětské zubní pasty obsahují úměrně menší objem fluoridů, využívají se u dětí do 6 let věku

c) mezizubní kartáček

• odstraňuje zubní plak z mezizubních prostorů
• mezizubní kartáček nasadíme kolmo k mezeře, zasuneme mezi zuby a 2-3x protáhneme
• mezizubní kartáčky se prodávají v různých velikostech

d) dentální nit (floss)

• slouží k vyčištění mezizubních prostor zejména v „bodě kontaktu“ sousedících zubů
• používá se až po vyčištění úst zubním kartáčkem a pastou
• vyrábí se v různých provedeních – voskovaná x nevoskovaná, s fluoridy i bez fluoridů, s mentolovou příchutí aj.
• vzdálenost mezi napínacími prsty by měla být cca 1,5 cm
• vlákno se opatrně zasouvá pilovitými pohyby mezi zuby, nit by měla kopírovat povrch jednoho zubu
• v mezizubním prostoru je třeba vyčistit plochy obou zubů
• prodávají se i nitě napjaté v držáku – sady na jedno použití
• pro čištění korunek, můstků, implantátů a ortodontických fixních aparátků (zámečků) je určena speciální nit se ztuženým koncem, kterým se zavádí kolem těchto prací – superfloss

e) ústní voda

• patří mezi doplňky čištění zubů
• mají antimikrobiální, dezinfekční, deodorační, bělící účinky, působí proti zánětům parodontu
• bývají obohacené o fluoridy, vitamíny, různé příchutě pro svěží dech

f) párátka

• doplněk zubní hygieny, slouží k hrubému odstranění zbytků jídla
• časté používání může vést k atrofii měkkých tkání

Naučit klienta vhodný postup při dentální hygieně:

Techniky čištění zubů

1. dospělý člověk:

• Stillmanova technika

2. starší lidé:

• stárnutím organizmu dochází k ústupu dásní a obnažování zubních krčků a kořenů zubu
• kořeny nejsou tak tvrdé jako korunka (povrch pokrývá cement, ne sklovina), jsou více náchylné na působení kyselin a vzniku zubního kazu
• snižuje se činnost slinných žláz – snižuje se tak omývání zubů a zřeďování kyselin
• zhoršuje se jemná motorika
• zuby mají plombované nebo chybí, mají je nahrazené můstkem, implantátem, korunkou či mají úplnou zubní náhradu

péče o zubní protézu:

• protézu nečistit zubní pastou
• čistit pod tekoucí vodou měkkým zubním kartáčkem a dětským mýdlem nebo jiným mýdlem či saponátem s neutrálním pH
• po vyčištění uložit do sklenice s vodou
• minimálně jednou týdně namočit na 1 hodinu do vody s jedlou sodou – prevence vzniku plísní

3. těhotná žena:

• technika stejná jako u všech dospělých
• alespoň 2x za těhotenství by měla žena navštívit stomatologa (nejlépe do 6. – 7. měsíce těhotenství)
• problémy mohou nastat v 1. trimestru těhotenství, kdy může trpět nevolnostmi, zvracením (i v souvislosti s čištěním zubů), „chutěmi“ – např. zvýšené chutě na sladké
• zvracení zvyšuje kyselost prostředí v ústech a může zvýšit riziko vzniku zubního kazu
• doporučení – ústa vždy vypláchnout vodou či ústní vodou s fluorem, používat měkké zubní kartáčky, při úpravě jídel používat fluoridovanou sůl
• vývoj zubů plodu začíná cca ve 4. týdnu těhotenství, proto by měla těhotná žena zvýšit přísun minerálů (vápníku, fosforu fluoru), které se nacházejí v mléce a mléčných výrobcích, rybách, syrovém ovoci a zelenině, v minerálních vodách
• každý večer by měla aplikovat Elmex gel, který vytvoří na zubech povrchový plášť a chrání je proti vzniku zubního kazu

4. novorozenec a děti do 3 let:

• vždy po krmení (i kojení) vytřít dítěti ústa např. přežehleným kapesníkem, gázou navlhčenou vodou – dítě si tak zvyká na pocit čistých úst a na manipulaci v ústech
• po prořezání prvních zubů můžeme i nadále ústa vytírat nebo použít dětský zubní kartáček bez pasty
• lze použít i kartáček pro miminka, který si rodič navlékne na prst
• dítě ukládat ke spánku s vyčištěnými ústy
• v noci nedávat pít slazené nápoje, dát převařenou vodu nebo neslazený čaj
• pokud dítě užívá léky v sirupu, vždy mu dát po léku napít neslazeným nápojem
• rodiče by neměli oblizovat dudlík či lžičku, kterou dítě krmí – předávají své kariogenní mikroorganizmy dítěti
• ve 2-3 letech by rodiče měli poprvé navštívit s dítětem zubního lékaře

5. děti 3-6 let

• pravidelně čistit zuby
• používat stírací techniku – horní i dolní oblouk zubů najednou
• dobře čistit žvýkací plochy zubů
• používat dětské kartáčky a dětské zubní pasty, které mají menší množství fluoridů
• nechat dítě čistit „samo“ a následně zuby dočistit

6. 6-12 let:

• děti si čistí zuby samy, ale rodiče kontrolují, případně dočišťují
• stírací technika
• každý zubní oblouk zvlášť

7. starší školní věk 12-15 let:

• výuka čištění mezizubních prostor – mezizubními kartáčky, nití

Poučit klienta o vhodné výživě a fluoridaci

a) výživa:

• měla by splňovat zásady zdravé výživy – vyvážený přísun živin včetně minerálů, vitamínů, stopových prvků; dostatek ovoce a zeleniny v syrovém stavu
• čerstvé ovoce a zelenina nejsou lepivé (výjimku tvoří banány, sušené ovoce), proto při jejich konzumaci jsou ovocné cukry se zubem v kontaktu jen krátce a navíc množství slin, které při jídle čerstvého ovoce a zeleniny vzniká, povrch zubů omyje
• častá konzumace cukrů přispívá ke vzniku zubního kazu
• pozor je třeba dávat na popíjení sladkých nápojů z lahve po doušcích – zuby jsou dlouhou dobu v kontaktu s cukry (u pití coca-coly navíc přítomnost kyseliny fosforečné způsobuje odvápnění skloviny)

b) fluoridy:

• fluoridy mají protikazový účinek, fluoridy se zabudovávají do skloviny, zkvalitňují ji a zvyšují tak její odolnost
• optimální dávka je 2 mg fluoridů/ 24 hodin
• fluor lze do těla dodat fluoridovanou pitnou vodou, fluoridovými tabletami, fluoridovanou kuchyňskou solí, zubní pastou, zubními vodami, žvýkačkami s fluoridy
• k intenzivní fluoridaci zubů je určen Elmex-gelée (obsahuje aminfluoridy, které účinně remineralizují sklovinu), nanáší se 1x/týden na zubní kartáček a čistí se cca 3 minuty; po aplikaci se nevyplachují ústa a je vhodné asi 1 hodinu nejíst a nepít

Související ošetřovatelské diagnózy:

• hledání zdravého životního stylu - 00084
• ochota doplnit deficitní vědomosti - 00161
• ochota ke zlepšení výživy - 00163