Kazuistiky cvičné
?
Ošetřovatelský proces u pacientky s agorafobií – panickou poruchou 
51letá pacientka byla přijata k první hospitalizaci na psychiatrické klinice. Od svých 37 let je ambulantně léčena pro úzkostné stavy – sociální fobii. Nepravidelně užívá předepsanou medikaci, kontroly u ambulantního psychiatra rovněž nepravidelné.
Poslední měsíc došlo ke zhoršení potíží, pacientka začala mít strach z jídla, které prodávají v obchodě, chování prodavaček popisovala jako nehygienické, prostředí zejména v supermarketech jí připadalo nebezpečné, cítila velkou úzkost. Postupně přestala chodit nakupovat, pohybovala se jen doma a v bezprostředním okolí domova. Nevycházela na úřady, do zaměstnání. Představa kontaktu s lidmi a návštěva prostor, kde může někoho potkat, jí způsobovala velký nával úzkosti. Bezpečně se cítila pouze ve své posteli. Začala být velmi uzavřená, plačtivá, pociťovala často palpitace, pocity svírání na hrudníku, dechové obtíže. Má problémy s usínáním, několikrát za noc se budí, spánek je nekvalitní. Hypnotika užívala často, nyní jí už „nezabírají“. V posledním období velmi málo jedla i pila, nepociťovala chuť ani potřebu. Cítí se velmi unavená, každá aktivita ji vyčerpává, obtížně zvládá běžné úkony denního života.
Odmítala navštívit jakéhokoli lékaře, prý jí stejně nepomůže a nevěří jim. K hospitalizaci ji přemluvil manžel a děti, k příjmu přichází v doprovodu manžela.
Její chování je velmi úzkostné, na otázky odpovídá pomalu, dlouho hledá odpovědi. Komunikace je pro ni namáhavá, obtížně udržuje oční kontakt. Necítí se dobře, má potíže s dýcháním, palpitacemi. Je plně orientována všemi kvalitami. Suicidální úvahy neguje.
