Kazuistiky cvičné
?
Ošetřovatelský proces u pacienta po amputaci dolní končetiny 
Záznam informací z rozhovoru s pacientem
Pacientce J. M. je 79 let. Bydlí sama v rodinném domku v malé vesničce. Na oddělení chirurgie byla přijata pro defekt na pravém lýtku v dolním pólu. Poraněním ostrým předmětem způsobilo defekt na LDK o velikosti cca 2 x 3 cm. Pacientka byla nejprve v péči kožní lékařky, která jí doporučila používat na defekt genciánovou violeť. Rána se nehojila, prohlubovala, hospitalizaci doporučil praktický lékař. Po sedmi dnech neúspěšné konzervativní léčby bylo přistoupeno k radikálnímu řešení – nízká amputace. Je diabetička, léčena podáváním PAD. Nyní je pacientka 7. pooperační den, 14. den hospitalizace.
Pacientka se postupně smiřuje se ztrátou končetiny, začíná s rehabilitací, nyní se učí posazovat na lůžku.
Během posledního roku neprodělala žádné vážné onemocnění nebo nachlazení. Alkohol, drogy neužívá, nekouří a ani v minulosti nekouřila.
Pokyny lékařů se snaží dodržovat.
Pacientka dodržuje diabetickou dietu, takto se stravuje již několik let. Výkyvy hmotnosti během poslední doby nepozoruje. Problémy s polykáním nemá. Používá horní zubní protézu, která jí vyhovuje a nečinní potíže. Dolní část chrupu je v pořádku. Nechutenstvím netrpí, váží 62 kg.
Denně vypije 1-1,5 l tekutin, převážně čaje a minerálních vod. Kávu ani alkohol nepije, pouze ve výjimečných situacích.
Kůže je spíše suchá, pergamenová. Sliznice jsou růžové, dostatečně hydratované, jazyk bez povlaku.
Pacientka nemá problémy s vylučováním moči. Na stolici nebyla tři dny. Stolice ani moč nemají žádné příměsi.
Pocení je přiměřené a bez odéru.
Operační rána neprodukuje žádný sekret.
Pacientka má pocit dostatečné životní energie, snaží se zvládnout převážnou většinu domácích prací sama, pokud jí něco nejde, požádá o pomoc sousedku či děti. U domku chová slepice, o které se zvládá postarat sama. Necvičí. Odpočívá dle potřeby, občas si během dne pospí. Pasivní odpočinek je četba, sledování televize či posezení venku na lavičce. Aktivní odpočinek, podle jejích vlastních slov, představuje práce v domácnosti. Pacientka cítí obavy, jak to bude „…všechno zvládat, teď, když“ a ukazuje na chybějící končetinu.
Pacientka potřebuje dopomoc při všech denních činnostech, v rámci lůžka je plně soběstačná. Pacientka zvládá přemístění z lůžka na židli, pojízdný klozet, stoj pomocí francouzských holí u lůžka. S rehabilitační sestrou provádí nácvik chůze s holemi.
Pacientka spí s malými přestávkami celou noc. Během noci se budí na toaletu. Obvykle usíná mezi 23.-24. hodinou, ráno vstává kolem 6.30. Ráno se cítí dostatečně odpočatá, únava se dostavuje postupně během dne, kdy si na ,,…10 minut zdřímnu“. Před spaním sleduje televizi. Léky na spaní neužívá.
Pacientka je plně při vědomí, orientovaná všemi kvalitami.
Problémy se sluchem nemá. Používá brýle na dálku i na blízko. Jedny brýle má nasazeny, druhé leží připraveny na stole. Brýle jí vyhovují. S pomocí dcery pravidelně navštěvuje očního lékaře.
Řeč je plynulá, srozumitelná, hlas přiměřený.
Nyní udává již potíže se zapamatováním si nových skutečností, staré věci si vybavuje snadněji.
Pacientka se označuje za optimistku, občas se jenom rozčílí nad televizními novinami, nad naší politickou situací. Je přátelská, pokud se pro něco rozhodne, má pevnou vůli.
Dnes se cítí dobře, těší se na zítřek, přijedou ji navštívit vnoučata s pravnoučaty.
Rodina je informovaná o zdravotním stavu pacientky, aktivně se zapojuje do péče o ni. Pomoc také zajišťuje mladší sousedka, která má telefonní kontakt na dceru (pacientka nemá telefon).
Pacientka bydlí sama v rodinném domku. Nejbližší rodina bydlí asi 10 km daleko. Dcera ji jezdí každý druhý den navštěvovat, každý den je v kontaktu s mladší sousedkou. Někdy jezdí na víkendy k dětem nebo vnukům. Pacientka je již několik let vdova.
Menopauza nastala kolem 55. roku. Nemá žádné gynekologické problémy, u gynekologa byla před několika lety.
Pacientka měla čtyři děti, jedno zemřelo ve věku dvou let, se ztrátou se již vyrovnala.
Stresové situace zvládá bez problémů. Problémy řeší nejvíce s dcerou, ale i ostatní členy rodiny zapojuje do jejich řešení. V posledních dvou letech neprožila žádnou vážnou stresovou situaci, nyní je největší problém ztráta končetiny, což pacientka vnímá jako ztrátu své soběstačnosti.
Pacientka není věřící, je optimistka.
Na levé dolní končetině je operační rána po nízké amputaci. Rána je klidná, hojí se per primam, již bez drénu.
Pacientka se cítí dobře. Pacientka hodnotí svoji bolest číslem 4 (stupnice 0-10).
