Kazuistiky cvičné
?
Ošetřovatelský proces u pacienta se syndromem týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte 
7letý chlapec byl na doporučení ambulantního psychiatra přijat k vyšetření v rámci hospitalizace na dětském oddělení PL .
Dítě je v trvalé péči babičky, matce bylo před dvěma lety soudně odebráno pro opakované zanedbávání a známky psychického a fyzického týrání. Dle výpovědi babičky se dcera (matka chlapce) po rozchodu s partnerem stala závislou na alkoholu a drogách, přestala se o dítě zajímat, neposkytovala mu dostatečnou péči, zanedbávala jej, často na dítě křičela, v afektu chlapce bila. Často byl dlouhé hodiny v postýlce bez povšimnutí. Snažila se zprvu dceři domlouvat, pomáhat jí, chlapce si často brala k sobě.
Dcera nereagovala na intervence, nabídku odborné pomoci ani nátlak rodiny, proto babička v součinnosti s oddělením péče o dítě sociálního odboru iniciovala řízení ve věci odebrání dítěte z péče matky a trestní oznámení.
Dítě je od 5 let v péči psychiatra pro pravidelné noční i denní pomočování, tiky, sebepoškozování (vytrhávání vlasů, škrábání po těle), úzkostné, plačtivé stavy, regresivní a stereotypní chování.
Byla vyloučena mentální retardace nebo organické poškození CNS.
V posledním období se i přes trvalou medikaci stav zhoršil, chlapec jevil známky regrese, nekomunikoval, byl apatický, stěžoval si na bolesti břicha, hlavy, měl nauzeu (somatické onemocnění bylo vyloučeno), ve škole byl naopak agresivní vůči ostatním dětem, fyzicky napadal spolužáky. Opakovaně měl záchvaty vzteku, byl emočně velmi labilní.
Při přijetí je chlapec bázlivý, má strach z cizího prostředí, z cizích lidí. Odmítá verbálně komunikovat, občas hovoří s babičkou. Jeho psychomotorika je utlumená, pokud je ponechán o samotě nečinně sedí, je apatický nebo se stereotypně kýve. Při vyšetření nespolupracuje, pasivně rezistuje, je klidný bez známek agrese. Je orientován všemi kvalitami. Komunikuje sporadicky, vyhýbá se očnímu kontaktu. K hospitalizaci se staví odmítavě, po chvíli prohlašuje, že je mu to jedno. V prvních hodinách na oddělení se vyhýbá kontaktům s ostatními, nemluví, většinou sedí, hledí z okna. Nabídky kontaktu ze strany personálu ignoruje. Občas jsou znatelné projevy intrapsychické tenze (psychomotorický neklid, tiky, okusování nehtů). Chuť k jídlu má dostatečnou, jedl a pil dostatečně. Usíná bez potíží, v noci se nebudí, ráno většinou pomočený. Nyní si nestěžuje na bolesti ani jiné nepříjemné subjektivní příznaky.
