? 

Edukace klienta s DPV etapa

1. Edukační dg.

  • Ochota doplnit deficitní vědomosti
  • Ochota ke zlepšení léčebného režimu
  • Ochota ke zlepšení výživy
  • Ochota zlepšit zvládání zátěže

2. Edukační cíle

  • Kognitivní oblast
    • Klient chápe poskytnuté informace o domácí parenterální výživě (DPV) a rozumí jim
  • Psychomotorická oblast
    • Klient správně provede převaz cévního vstupu a zhodnocení okolí místa zavedení
    • Klient správně provede napojení a odpojení vaku za dodržení aseptického postupu
  • Afektivní oblast
    • Klient chápe nutnost dodržování aseptických postupů při napojování, odpojování vaku a při ošetřování žilního vstupu

3. Edukační intervence

  • a. Seznámit s domácí parenterální výživou
    • Domácí parenterální výživa  je označením pro nitrožilní podávání umělé výživy v domácích podmínkách pacienta. Nemocným, jimž dlouhodobě, často doživotně, selhal zažívací trakt, je tak umožněno být po většinu času nezávislými na pobytu v nemocnici a péči zdravotnického personálu. Oproti parenterální výživě aplikované za hospitalizace zlepšuje DPV výrazně kvalitu života nemocných, jejich sociální a profesní situaci a pro plátce péče je i výrazně levnější. Dokonalé zvládnutí všech úskalí domácí aplikace je ale podmínkou, aby výhody nebyly vykoupeny snížením kvality.
    • První případ DPV popsal v roce 1967 Schils ve Spojených Státech, v tehdejším Československu pak roku 1992 Anděl.
    • Data o rozšíření DPV, indikacích, výsledcích i komplikacích jsou shromažďována tzv. registry DPV. V ČR je registr DPV veden od roku 1993, nyní pod názvem REDNUP (REgistr Domácí NUtriční Podpory).
    • Domácí parenterální výživa umožňuje zajistit dlouhodobou kompletní výživu pacienta v domácích podmínkách v případech, kdy nelze využívat zažívací ústrojí. Většinou se jedná o ztrátu tenkého střeva (syndrom krátkého střeva) nebo těžké formy střevních zánětů, akutní pankreatitidu, neprůchodnost střev.
    • Výživa je podávána ve formě předem připravených 2-3 litrových infuzních vaků, které obsahují veškeré složky důležité pro zajištění metabolických nároků organizmu: tuky, cukry, bílkoviny, vitamíny, minerály, stopové prvky a vodu. Výživu si většinou aplikuje klient (sám, nebo s pomocí rodiny) a správnou rychlost podání zajišťuje infuzní pumpa nebo dávkovací set.
    • Klienti jsou sledováni v nutriční ambulanci nutričním týmem nemocnice, který je složen z lékaře, specializované zdravotní a dietní sestry. Kontroly jsou realizovány většinou 1x nebo 2x týdně, kdy je klient zásoben vaky pro parenterální výživu a veškerým potřebným materiálem.
    • Pacienti s očekávanou dlouhodobou DPV by měli být očkováni proti HAV a HBV.
    • Parenterální výživa se dělí podle několika kritérií:
      • Podle místa zavedení cévního katétru se dělí na periferní výživu, kdy je katétr zaveden do periferní žíly, a centrální výživu, při které je katétr zaveden do velkých centrálních žil. Do periferních žil musí být aplikovány roztoky s nižší osmolaritou než do centrálních žil, aby se předešlo zánětu žíly.
      • Podle složení se dělí na doplňkovou, kdy je aplikována pacientům s nízkým perorálním příjmem stravy nebo je jim již aplikována výživa enterální. Dále se dělí na totální, kdy není jiný zdroj příjmu potravy a tím energie, a orgánově specifickou, kdy je výživa přizpůsobena postiženému orgánu a má svá omezení, např. při onemocnění ledvin, jater apod.
      • Podle formy se dělí na podávání výživy pomocí jednotlivých infuzních lahví a vaků, kdy se aplikují postupně, např. roztoky glukózy, potom roztoky aminokyselin atd. Tento systém je dnes již zastaralý a ve většině zdravotnických zařízení a ve většině případů se již nepoužívá. V dnešní době se používá systém vaků ALL-IN-ONE, které jsou buď univerzální, použitelné pro každého nemocného, nebo individuální, tj. „šité na míru“ nemocného.
    • Pro domácí parenterální výživu se využívají centrální individuální vaky ALL-IN-ONE.
  • b. Seznámit s cévními vstupy pro DPV
    • Cévní přístupy pro DPV - v. subclavia dx. (pravá podklíčková žíla), v. jugularis dx. (pravá krční žíla), v. subclavia sin. (levá podklíčková žíla), v. jugularis sin. (levá krční žíla), v. femoralis (stehenní žíla).
    • Katétr pro podávání parenterální výživy může být zaveden 5-8 let, pokud nejsou žádné komplikace.
  • c. Seznámit s typy přístupu
    • Hickmanův (Groshongův, Browiacův) katétr (tunelovaná centrální kanyla)
      Hickmanův katétr je hadička ze speciálního materiálu, který může být v žilním systému pacienta velmi dlouhou dobu. Katétr je v místním umrtvení zaveden do horní duté žíly chirurgem. Z podkoží je vyveden podkožním tunelem a je opatřen manžetou, která proroste do podkoží a zabrání průniku infekce podél katétru. Tunelovaný katétr je standardní přístup, indikovaný u klientů s doživotní závislostí na každodenní DPV.
      Pro pacienta je katétr životně důležitý, a proto je nutné věnovat maximální pozornost jeho správnému ošetření. Hlavní význam se klade na asepsi při jakékoli manipulaci s katétrem.
    • Podkožní port
      Port je vhodný u stabilních nemocných s vyhlídkou dočasné nebo doplňkové DPV, zvláště u aktivních osob.
      Port-a-Cath je systém, který umožňuje uzavřený přístup do centrální žíly technikou podkožní injekce. Porty jsou zaváděny při místním znecitlivění a jsou umístěny v podkoží spíše blíže hrudní kosti. Port se skládá z komůrky se silnou silikonovou membránou a katétru, který se zavádí do horní duté žíly. Porty se liší tvarem, velikostí a použitým materiálem. Dovolují nepřerušovanou dlouhodobou léčbu nebo parenterální výživu. Membrána portu je vyrobena ze speciálního silikonu a měla by umožnit až 2000 vpichů k tomu určenými jehlami, aniž by došlo k porušení nepropustnosti systému.
    • Centrální žilní katétr zavedený periferním přístupem
      Jedná se o centrální žilní katétr zavedený přes periferní žíly horní končetiny, např. žílu loketní a pažní.
  • d. Seznámit s možnými komplikacemi v souvislosti s domácí parenterální výživou
    • Infekce
      • Příznaky: zvýšená teplota až horečka i teplota nižší než 36,5 °C v konečníku, otok, začervenání místa vpichu, celková malátnost, spavost, snížená aktivita.
      • Řešení: neprodlené kontaktování nutričního pracoviště.
      • Prevence: dodržování asepse při manipulaci s katétrem a při aplikaci přípravků do vaku, při nachlazení používání ústenky, vyhrazená místnost pro uložení pomůcek a manipulaci s katétrem, 1x týdně dezinfekce úložné skříňky na pomůcky a lednice na přechovávání vaků, dodržování zvýšené osobní hygieny pacienta a celé rodiny, vyhýbání se místům, kde hrozí nebezpečí infekce.
    • Prasknutí nebo poškození katétru nebo konusu
      • Příznaky: únik tekutiny z katétru, oddělení části katétru od zbytku.
      • Řešení: zacvaknutí katétru peánem (při improvizaci např. řádně dezinfikovanou kancelářskou svorkou) mezi poškozeným místem a místem vpichu, neprodlené kontaktování nutričního pracoviště (katétr se dá pravděpodobně opravit, pokud ho od místa vpichu zbývá alespoň 5 cm; je-li kratší, je nutná výměna).
      • Prevence: příliš neotáčet katétrem při výměně konce katétru (konektoru), polohovat svorky vždy na silnější části katétru, nezalamovat a rovně pokládat katétr na kůži, neproplachovat proti odporu, nepracovat v okolí katétru s ostrými předměty (např. nůžkami).
    • Neprůchodný katétr
      • Příznaky: katétr nejde propláchnout, pumpa signalizuje neprůchodnost.
      • Řešení: nesnažit se o propláchnutí zvýšeným tlakem, neprodleně kontaktovat nutriční pracoviště.
      • Prevence: bohužel žádná.
    • Ucpání horní duté žíly trombem – krevní sraženinou
      • Příznaky: otok ruky, krku, hlavy.
      • Řešení: okamžité kontaktování nutričního pracoviště a převoz na nutriční oddělení.
      • Prevence: k tomuto dochází u některých nemocných z neznámých příčin, někdy jako následek infekce. Pokud jednou trombóza vznikne, podávají se nemocnému jako prevence léky snižující krevní srážlivost.
    • Vzduchová embolie – může končit úmrtím
      • Příznaky: náhlá dušnost, zrychlené dýchání, pokles krevního tlaku, cyanóza, neklid, agitovanost, porucha vědomí. Pokud se jedná o objem kolem 100 ml vzduchu, dojde k srdeční zástavě.
      • Řešení: volání RZP
      • Prevence: Katétr je nutné rozpojovat vždy se zajištěnou svorkou, která je jeho součástí.
    • Srdeční a metabolické komplikace z důvodu rychlé aplikace výživy
      • Příznaky: srdeční a metabolické komplikace (např. hyperglykemie, hyperhydratace).
      • Řešení: kontaktování nutričního pracoviště a převoz do zdravotnického zařízení.
      • Prevence: důsledně používat infuzní pumpy nebo dávkovací sety, pravidelné kontroly laboratorních výsledků nutričním týmem. 
    • Narušení a následně rozpad katétru při používání jodových dezinfekcí (např. Betadin) 
  • e. Seznámit s postupem při napojování vaku ALL-IN-ONE
    • vhodná místnost nebo místo
    • připravit stolek s pomůckami:
      • dezinfekční roztok na ruce, kůži a na malé plochy (podle doporučení nutričního pracoviště)
      • čtverce, tampóny
      • F 1/1 v ampulkách
      • pinzeta
      • náplast
      • injekční jehly a stříkačky
      • odpadní nádoba – vymývání každý den!
      • ordinované vitamíny, minerály, stopové prvky
    • nespěchat, pracovat v klidu
    • důkladně umýt ruce mýdlem a teplou vodou (popř. provést hygienickou dezinfekci rukou)
    • do injekční stříkačky natáhnout ordinované stopové prvky a vitamíny (pozor na pořadí natahování, aby nedošlo k vysrážení) a aplikovat do vaku
    • zavést infuzní set do vaku, uzavřít tlačku a vytvořit hladinku v baňce infuzního setu, zavěsit vak na stojan, odvzdušnit infuzní set (odstranit bubliny)
    • čtverečkem a dezinfekčním roztokem provést dezinfekci konce katétru s heparinovou zátkou
    • sejmout heparinovou zátku
    • provést dezinfekci konce katétru
    • nasadit na konec katétru injekční stříkačku s fyziologickým roztokem
    • uvolnit tlačku (svorku) a vstříknout obsah injekční stříkačky do katétru
    • uzavřít tlačku (svorku) katétru
    • sejmout koncovku infuzního setu a napojit na katétr
    • uvolnit tlačku (svorku) na katétru i na infuzním setu
    • nařídit na kolečku infuzního dávkovacího setu rychlost kapání nebo nasadit infuzní set do infuzní pumpy a nastavit rychlost
    • zkontrolovat, zda je vše řádně napojeno
  • f. Seznámit s postupem při odpojení vaku ALL-IN-ONE
    • důkladně umýt ruce mýdlem a teplou vodou (popř. provést hygienickou dezinfekci rukou)
    • připravit stolek s pomůckami:
      • dezinfekční roztok na ruce, kůži a na malé plochy (podle doporučení nutričního pracoviště)
      • čtverce, tampóny
      • F 1/1 v ampulkách
      • injekční jehly, stříkačky
      • lék Heparin pro žilní aplikaci
      • heparinová zátka
      • odpadní nádoba
    • připravit si heparinový proplach (provést dezinfekci zátky léku Heparin, zavést do lahvičky léku jehlu s 10 ml injekční stříkačkou, natáhnout malé množství léku, propláchnout celou injekční stříkačku stáhnutím pístu stříkačky Heparinem a potom Heparin vystříknout)
    • natáhnout do stejné injekční stříkačky 10 ml fyziologického roztoku  bez bublinek vzduchu 
    • uzavřít tlačku (svorku) katétru a infuzního setu
    • provést dezinfekci spojení katétru a infuzního setu
    • odpojit infuzní set
    • nasadit na konec katétru injekční stříkačku a uvolnit tlačku (svorku) na katétru
    • vstříknout obsah injekční stříkačky do katétru 
    • uzavřít tlačku (svorku) katétru
    • odpojit injekční stříkačku, provést dezinfekci konce katétru a nasadit heparinovou zátku
    • zkontrolovat, zda je vše řádně uzavřeno
  • g. Seznámit s postupem při převazu centrálního žilního katétru
    • vhodná místnost nebo místo
    • důkladně umýt ruce mýdlem a teplou vodou (popř. provést hygienickou dezinfekci rukou)
    • připravit stolek s pomůckami:
      • dezinfekční roztok na ruce, kůži a na malé plochy (podle doporučení nutričního pracoviště)
      • čtverce, tampóny
      • jednorázová pinzeta (dezinfikovaná normální pinzeta položená na sterilním čtverci)
      • náplast
      • transparentní krytí
      • sterilní čtverce 5x5 cm
      • odpadní nádoba
    • nasadit si ústenku
    • odstranit staré krytí (pozor – nepoužívat ostré pomůcky, např. nůžky)
    • znovu umýt ruce mýdlem a teplou vodou (popř. provést hygienickou dezinfekci rukou)
    • zkontrolovat vizuálně místo vpichu a okolí, okolí místa vpichu ještě bříšky prstů ruky prohmatat z důvodu možných komplikací (např. bolest, sekrece z místa vpichu)
    • pinzetou a tampónem s dezinfekčním roztokem provést dezinfekci okolí místa vpichu, opakovat ještě dvakrát a postupovat spirálovitě od místa zavedení
    • očistit kůži, případně katétr, od zbytků náplasti a krve benzínem a peroxidem vodíku
    • opět provést dezinfekci okolí katétru
    • podložit katétr nastřiženým čtvercem a další přiložit na něj
    • přelepit transparentním krytím a dobře přitlačit
    • stočit katétr do spirály, zkontrolovat, zda není zauzlený, přelomený nebo zmáčknutý, a přilepit páskem náplasti k hrudníku nebo obvazu
    • připevňovat katétr tak, aby byl vždy vidět jeho konec
    • provádět převaz 2x v týdnu (např. pondělí a čtvrtek), vždy po velkém sprchování a při odlepení nebo znečištění

Kanylace v. subclavia

Skip Navigation Links.

Související ošetřovatelské diagnózy:

Související terapie:

VOŠ zdravotnická a Střední zdravotnická škola, Hradec Králové, http://www.zshk.cz, herma@zshk.cz     (MultiMedia SoftWare, info@mmsw.cz)

Výuka

Edukace 

VýukaSkip Navigation Links > Edukace
   Uživatel
 Heslo
 
Skip Navigation Links čtvrtek 1. října 2020 05:12