Terapie
?
Spánková deprivace 
Deprivace znamená vážný nedostatek uspokojení základních potřeb. Spánková deprivace je stav, kdy se spánku nedostává, ať už z jakýchkoli příčin.
Krátkodobá spánková deprivace může mít ale euforizující, resp. protidepresivní účinek. Lze jej využít v psychiatrii. V rámci výzkumu se již koncem devatenáctého století prováděly na dobrovolnících pokusy s cíleným zbavením spánku. Mezi počáteční příznaky patří samozřejmě ospalost. Po první noci beze spánku se objevuje snížení pozornosti a aktivity, zhoršuje se krátkodobá paměť, zkoumané osoby projevují pokles nálady a první známky agresivity. Během dalších dvou až tří dnů se všechny příznaky značně zesilují, vyskytuje se pocit ohrožení, někdy poruchy orientace, třes rukou a zhoršení zrakových vjemů - především ve smyslu prostorového vidění a zaostřování. Výraznější poruchy nervových funkcí jsou i po necelých pěti dnech bez spánku velmi výjimečné. Maximální únosná doba spánkové deprivace je pět až devět dní, delší umělé zadržení spánku vede dříve nebo později k biologické smrti organizmu. (V literatuře se uvádí, že světový rekord v nespaní drží sedmnáctiletý americký student Randy Gardner, který roku 1965 vydržel 11 dnů za sebou nespat. Tento experiment byl nakonec z rozhodnutí lékařů přerušen, protože hrozilo naprosté vyčerpání organizmu.
O euforizujícím účinku, resp. protidepresivním účinku noční úplné nebo částečné spánkové deprivace věděly všechny nám známé civilizace minulosti. Pozůstatkem této zkušenosti jsou některé svátky, které zahrnují např. noční motlitby (půlnoční), Valpružinu noc apod.; do určité míry využívají částečné spánkové deprivace ve svých denních režimech starobylé klášterní komunity (např. budhističtí mniši vstávají k modlitbám ve 3 hodiny ráno, u nás členové benediktinského řádu v 5 hodin).
Experimenty s noční spánkovou deprivací u člověka v 2. polovině minulého století prokázaly zřetelný protidepresivní (resp. euforizující) účinek celonoční spánkové deprivace, event. spánkové deprivace v druhé polovině noci. Protidepresivní účinek je po uměle navozeném bdění okamžitý, ale pouze dočasný, trvá jen do dalšího vyspání. Po celonoční deprivaci následuje přílišné vyčerpání, proto začala být v rámci terapeutického použití dávána přednost spánkové deprivaci druhé poloviny noci. Je možné ji využít při těžkých depresích, kdy může do určité míry nahradit zpoždění nástupu účinku antidepresiv.
Mechanizmus účinku noční spánkové deprivace je následující: při těžkých depresích je zřetelně prodloužena spánková fáze REM (rychlé oční pohyby). Zamezení této fázi má protidepresivní účinek (experimentálně bylo zkoumáno ve spánkových laboratořích – pacienti byli buzeni v okamžiku začátku fáze REM). Protože tato fáze je intenzivnější v druhé polovině noci, má její redukce s pomocí spánkové deprivace v druhé polovině noci za následek dostatečný protidepresivní účinek.
Související lékařské diagnózy:
