? 

Tumorové markery etapa

Definice

Nádorové markery jsou laboratorní ukazatele přítomnosti zhoubného nádoru. Jsou to látky převážně proteinového charakteru, které jsou přítomny v důsledku vzniku a vývoje maligního onemocnění. Mohou být vytvářeny přímo nádorovými buňkami nebo jinými tkáněmi jako odpověď na zhoubný nádor v organizmu. Mohou se vyskytovat v nádorových buňkách nebo na jejich povrchu. Nejčastěji jsou stanovovány v krvi nebo dalších tělních tekutinách (moč, punktáty, mozkomíšní mok apod.). Koncentrace těchto látek se může měnit v závislosti na růstové nebo metabolické aktivitě nádoru a na celkovém rozsahu nádorového postižení.

Vlastnosti ideálních nádorových markerů

Nádorové markery by měly mít vlastnosti zaručující jejich dobrou klinickou využitelnost.

Senzitivita (citlivost) - schopnost markeru prokázat přítomnost zhoubného nádoru v počátečním stadiu (T1, event.T2 dle klasifikace TNM); mnoho markerů je však pozitivních až u velkých a generalizovaných nádorů.

Specifita vzhledem k malignímu onemocnění - zaručuje, že hodnoty markeru se zvyšují nad normu pouze u nádorů. Neplatí pro většinu markerů. Jejich hodnoty mohou být zvýšené i u nenádorových onemocnění, nejčastěji zánětlivých.

Orgánová specifita - pozitivní hodnota by měla cíleně vypovídat o nádorovém postižení konkrétního orgánu. Nicméně i jiná onemocnění způsobují pozitivní výsledek nádorového markeru.

Prognostická významnost - vyšetření markeru by mělo umožnit odhadnout ještě před započetím léčby individuální průběh onemocnění a napomoci zvolit optimální léčbu.

Schopnost markeru předvídat vznik recidiv/relapsu - je důležitá pro sledování nemocného
během protinádorové léčby a po jejím skončení.

Souvislost mezi hodnotou nádorového markeru a velikostí nádoru

Koncentrace nádorového markeru závisí nejen na rozsahu nádoru (staging), ale také na zralosti jeho buněk (grading); s tím souvisí i schopnost produkovat příslušný marker a uvolňovat jej do krve, případně dalších tělních tekutin (což je závislé mj. na prokrvení nádoru). Výsledek může být ovlivněn faktory, které nesouvisejí přímo s nádorovým onemocněním. Např. je-li porušena funkce ledvin či jater jakožto orgánů, kterými jsou nádorové markery vylučovány z organizmu, dochází k jejich zvýšení.

Metody stanovení nádorových markerů

Nádorové markery jsou uvolňovány do krve a jiných tělních tekutin. Jejich množství záleží na velikosti, povaze a metabolické aktivitě nádoru. Předpokladem praktického využití markeru je spolehlivé zjištění, že se u vyšetřované osoby vyskytuje ve vyšším množství než u osob stejného věku, pohlaví a hmotnosti. Na zjištěné množství markeru má vliv těhotenství, kouření, zánětlivé choroby, toxické stavy a výrazné hubnutí, případně další faktory.
Vzhledem k velmi nízkým koncentracím nádorových markerů se při jejich stanovení v krvi či jiném materiálu (moč, mozkomíšní mok, punktáty, amniální tekutina) používají citlivé  metody na principu navázání specifické protilátky na marker, např.:
RIA radioimunoanalýza,
ELISA enzym vázající imunosorpční analýza.

Využití nádorových markerů

Screening – vyhledávání zhoubných nádorů u rizikových skupin osob ohrožených konkrétním nádorem (nemocní s jaterní cirhózou v důsledku chronické hepatitidy B nebo C jsou ohroženi karcinomem jater a je u nich zjišťován alfa-fetoprotein, u mužů nad 50 let je zjišťován prostatický specifický antigen, neboť jsou ohroženi karcinomem prostaty). K vyhledávání nádorů u jedinců asymptomatických se tumorové markery nehodí pro relativně nízkou citlivost a nedostatečnou specifičnost.

Diagnostika – z výše uvedených příčin nejsou nádorové markery obvykle vhodné ani pro primární diagnostiku.

Určení stadia nádoru a prognóza – vysoké hodnoty markeru obvykle znamenají pokročilé onemocnění (stadium T3, T4, metastatické postižení).

Sledování průběhu choroby a efektu terapie – tato oblast je z hlediska využití nádorových markerů nejdůležitější. Vždy je nutno stanovit hladinu markeru před léčbou (chirurgickou, radioterapií, chemoterapií). Pokles markeru znamená úspěch terapie, vzestup bezprostředně po léčbě může znamenat rozpad nádorových buněk vlivem účinné terapie, proto se kontrolní odběr provádí za 3-4  týdny po zahájení terapie. Opětovný nárůst koncentrace markeru je podezřelý z recidivy či progrese choroby. K tomuto nárůstu může dojít i několik týdnů až měsíců před radiologicky zjistitelnou progresí nádoru.

Skupiny nádorových markerů

Onkofetální antigeny – CEA (karcinoembryonální antigen)
                                      AFP (alfa1- fetoprotein)
                                      CA 15-3
                                      CA 19-9
                                      CA 125
                                      CA 72-4

Onkoplacentární antigeny – lidský choriový gonadotropin.

Proliferační markery - TPA (tkáňový polypeptidový antigen)

Enzym - PSA (prostatický specifický antigen)

Hormony a jejich metabolity – tyreoglobulin, kalcitonin.

Sérové proteiny – beta2-mikroglobulin, monoklonální imunoglobulin (paraprotein).

Buněčné tumorové markery – hormonální receptory u karcinomu prsu, p53.

Další ukazatele zhoubných nádorů.

Tumorové markery z hlediska orgánového.

Související lékařské diagnózy:

Skip Navigation Links.
VOŠ zdravotnická a Střední zdravotnická škola, Hradec Králové, http://www.zshk.cz, herma@zshk.cz     (MultiMedia SoftWare, info@mmsw.cz)

Výuka

Diagnostika (Vyšetřovací metody) 

VýukaSkip Navigation Links > Diagnostika
   Uživatel
 Heslo
 
Skip Navigation Links pátek 30. října 2020 08:08