? 

psychosociální péče etapa

Psychická reakce a způsoby prožívání onkologické nemoci

  • pacienti s onkologickým onemocněním reagují na sdělení diagnózy a prožívají svoji nemoc obdobně jako pacienti s jiným závažným onemocněním
  • typ psychické reakce a způsob prožívání nemoci závisí na několika faktorech
    • premorbidní osobnosti nemocného
    • stavu vyšší nervové činnosti
    • osobnostních vlastnostech
    • hodnotové orientaci
    • stylu života
    • uspokojování potřeb
    • sociálním zázemí nemocného
    • společenském postavení a uplatnění
    • zkušenostech s rolí nemocného
    • míře a rozsahu informovanosti o vlastní nemoci
    • medicínských znalostech
    • důvěře ke zdravotníkům
    • fázi a způsobu, jakým maligní onemocnění probíhá
  • průběh reakcí odpovídá klasifikaci Kübler-Rossové, která na základě rozhovorů s mnoha umírajícími popsala stadia vyrovnávání se se závažným, život ohrožujícím onemocněním

Fáze psychické odezvy na závažnou životní situaci

    • období šoku
      • období sdělení diagnózy, emočně velmi silná odezva projevující se pláčem, neklidem či naopak strnulostí, nespavostí
      • trvá různě dlouho, většinou sama odezní
      • pacient se ptá „proč já?, proč se to stalo?, proč právě teď?“
    • období popření
      • pacienti se nechtějí smířit s onemocněním, hledají racionální vysvětlení
      • tato fáze může v extrémních případech trvat po celou dobu onemocnění
      • tvrzení typu „to není pravda, nic mi není, určitě jde o omyl“
    • období agrese
      • pacient se ocitá v emoční pasti, pociťuje zlost
      • jeho jednání je často zaměřeno proti okolí, zdravotníkům
      • sebeobviňování, výčitky, nemoc chápou jako „trest za hříchy“
      • odmítání léčby, pomoci
    • období smlouvání
      • dostavuje se iracionalita, magické myšlení
      • nemocní sami se sebou uzavírají smlouvy, podstoupenou obětí si „jistí“ zdraví, vykoupení
      • vyhledávají alternativní způsoby léčby
      • „chci vidět děti maturovat, promovat; chci zajistit rodinu, musím se postarat…“
    • období deprese
      • nejtěžší fáze psychické odezvy
      • pacienti se ponoří do svého strachu, úzkosti, trpí nezvladatelným motorickým neklidem, strnulostí, stažením se do sebe, nekomunikováním či přemrštěnou komunikací
      • tuto fázi je třeba překonat psychofarmaky, je pro nemocného nebezpečná, pokud je neléčená, hrozí suicidální jednání
    • období smíření
      • fáze psychického uvolnění, emoční vypjatost převáží rozumový přístup k nemoci i léčbě
      • pacient je schopen spolupracovat
  • období se mohou u pacienta opakovat nebo mohou některá zcela chybět
  • ne všichni pacienti se dostanou do fáze smíření s nemocí
  • pokud se pacient cítí dobře, má veselejší náladu, je optimističtější a dokáže mluvit o nemoci i léčbě s důvěrou ve vyléčení
  • pokud se léčba nedaří, nemoc se vrátí, nastává okamžitě návrat k depresivnímu ladění, pacient má černé myšlenky, nechce o své nemoci mluvit
  • stejná období prožívání nemoci lze vidět u rodiny nemocného, u rodičů nemocného dítěte

Psychologický přístup sestry k onkologickým pacientům

  • mějte stále na mysli, že vaši pacienti jsou lidé psychicky zdraví, kteří se nacházejí v mezní situaci ohrožení života a mohou se načas chovat neočekávaně, patologicky
  • zachovejte klid v krizových situacích, kdy si na vás pacient odreagovává své negativní emoce
  • dotýkejte se svých pacientů na bezpečných částech těla (ruka, zápěstí, loket, rameno), většina těžce nemocných lidí nadměrně potřebuje komunikaci dotykem a jejich blízcí to nedokáží
  • snažte se udělat chvilku volna pro naslouchání svým pacientům, jejich vyprávění nemusíte komentovat, pacientům jde převážně o sdělení svých pocitů
  • chvalte své pacienty za každý i malý úspěch, povzbuzení jim dává sílu a podporuje pocity potřebnosti, brzdí negativní emoce
  • ptejte se aktivně, co pro pacienty můžete udělat, zájem o jejich osobu dává pacientům naději, podporuje jejich aktivní spoluúčast na léčbě
  • se svými pacienty komunikujte verbálně přiměřeně jejich věku – s dětmi konejšivě, s dospělými přímým, neznevažujícím způsobem dospělého s dospělým, vyhýbejte se tykání a zdrobnělinám, nedotknete se tak jejich důstojnosti, nepodpoříte v nich pocit bezmoci
  • uvědomujte si stále, že pacienti k vám vzhlížejí s nadějí na vyléčení, můžete zlepšit váš vzájemný vztah, když připustíte, že budou o vás vědět nějakou nepatrnou drobnost z vašeho života
  • pamatujte, že empatie je vstřícnost, vnímavé vcítění se a reagování na potřeby pacientů, nemusíte se jim plně odevzdat
  • přemýšlejte při své práci a snažte se být vždy včas tam, kde je vás potřeba
  • pamatujte, že své pacienty můžete dobře ošetřovat jen tehdy, když budete samy v dobré psychické a fyzické kondici, naučte se odpočívat, radovat se, dělat něco pro sebe

(Vorlíček, Abrahámová, Vorlíčková, 2006)

Související lékařské diagnózy:

Skip Navigation Links.
VOŠ zdravotnická a Střední zdravotnická škola, Hradec Králové, http://www.zshk.cz, herma@zshk.cz     (MultiMedia SoftWare, info@mmsw.cz)

Výuka

Terapie 

VýukaSkip Navigation Links > Terapie
   Uživatel
 Heslo
 
Skip Navigation Links pátek 4. prosince 2020 12:04