Terapie
?
psychosociální péče 
Psychická reakce a způsoby prožívání onkologické nemoci
- pacienti s onkologickým onemocněním reagují na sdělení diagnózy a prožívají svoji nemoc obdobně jako pacienti s jiným závažným onemocněním
- typ psychické reakce a způsob prožívání nemoci závisí na několika faktorech
- premorbidní osobnosti nemocného
- stavu vyšší nervové činnosti
- osobnostních vlastnostech
- hodnotové orientaci
- stylu života
- uspokojování potřeb
- sociálním zázemí nemocného
- společenském postavení a uplatnění
- zkušenostech s rolí nemocného
- míře a rozsahu informovanosti o vlastní nemoci
- medicínských znalostech
- důvěře ke zdravotníkům
- fázi a způsobu, jakým maligní onemocnění probíhá
- průběh reakcí odpovídá klasifikaci Kübler-Rossové, která na základě rozhovorů s mnoha umírajícími popsala stadia vyrovnávání se se závažným, život ohrožujícím onemocněním
Fáze psychické odezvy na závažnou životní situaci
-
období šoku
- období sdělení diagnózy, emočně velmi silná odezva projevující se pláčem, neklidem či naopak strnulostí, nespavostí
- trvá různě dlouho, většinou sama odezní
- pacient se ptá „proč já?, proč se to stalo?, proč právě teď?“
-
období popření
- pacienti se nechtějí smířit s onemocněním, hledají racionální vysvětlení
- tato fáze může v extrémních případech trvat po celou dobu onemocnění
- tvrzení typu „to není pravda, nic mi není, určitě jde o omyl“
-
období agrese
- pacient se ocitá v emoční pasti, pociťuje zlost
- jeho jednání je často zaměřeno proti okolí, zdravotníkům
- sebeobviňování, výčitky, nemoc chápou jako „trest za hříchy“
- odmítání léčby, pomoci
-
období smlouvání
- dostavuje se iracionalita, magické myšlení
- nemocní sami se sebou uzavírají smlouvy, podstoupenou obětí si „jistí“ zdraví, vykoupení
- vyhledávají alternativní způsoby léčby
- „chci vidět děti maturovat, promovat; chci zajistit rodinu, musím se postarat…“
-
období deprese
- nejtěžší fáze psychické odezvy
- pacienti se ponoří do svého strachu, úzkosti, trpí nezvladatelným motorickým neklidem, strnulostí, stažením se do sebe, nekomunikováním či přemrštěnou komunikací
- tuto fázi je třeba překonat psychofarmaky, je pro nemocného nebezpečná, pokud je neléčená, hrozí suicidální jednání
-
období smíření
- fáze psychického uvolnění, emoční vypjatost převáží rozumový přístup k nemoci i léčbě
- pacient je schopen spolupracovat
- období se mohou u pacienta opakovat nebo mohou některá zcela chybět
- ne všichni pacienti se dostanou do fáze smíření s nemocí
- pokud se pacient cítí dobře, má veselejší náladu, je optimističtější a dokáže mluvit o nemoci i léčbě s důvěrou ve vyléčení
- pokud se léčba nedaří, nemoc se vrátí, nastává okamžitě návrat k depresivnímu ladění, pacient má černé myšlenky, nechce o své nemoci mluvit
- stejná období prožívání nemoci lze vidět u rodiny nemocného, u rodičů nemocného dítěte
Psychologický přístup sestry k onkologickým pacientům
- mějte stále na mysli, že vaši pacienti jsou lidé psychicky zdraví, kteří se nacházejí v mezní situaci ohrožení života a mohou se načas chovat neočekávaně, patologicky
- zachovejte klid v krizových situacích, kdy si na vás pacient odreagovává své negativní emoce
- dotýkejte se svých pacientů na bezpečných částech těla (ruka, zápěstí, loket, rameno), většina těžce nemocných lidí nadměrně potřebuje komunikaci dotykem a jejich blízcí to nedokáží
- snažte se udělat chvilku volna pro naslouchání svým pacientům, jejich vyprávění nemusíte komentovat, pacientům jde převážně o sdělení svých pocitů
- chvalte své pacienty za každý i malý úspěch, povzbuzení jim dává sílu a podporuje pocity potřebnosti, brzdí negativní emoce
- ptejte se aktivně, co pro pacienty můžete udělat, zájem o jejich osobu dává pacientům naději, podporuje jejich aktivní spoluúčast na léčbě
- se svými pacienty komunikujte verbálně přiměřeně jejich věku – s dětmi konejšivě, s dospělými přímým, neznevažujícím způsobem dospělého s dospělým, vyhýbejte se tykání a zdrobnělinám, nedotknete se tak jejich důstojnosti, nepodpoříte v nich pocit bezmoci
- uvědomujte si stále, že pacienti k vám vzhlížejí s nadějí na vyléčení, můžete zlepšit váš vzájemný vztah, když připustíte, že budou o vás vědět nějakou nepatrnou drobnost z vašeho života
- pamatujte, že empatie je vstřícnost, vnímavé vcítění se a reagování na potřeby pacientů, nemusíte se jim plně odevzdat
- přemýšlejte při své práci a snažte se být vždy včas tam, kde je vás potřeba
- pamatujte, že své pacienty můžete dobře ošetřovat jen tehdy, když budete samy v dobré psychické a fyzické kondici, naučte se odpočívat, radovat se, dělat něco pro sebe
(Vorlíček, Abrahámová, Vorlíčková, 2006)
Související lékařské diagnózy:
