Lékařské diagnózy
?
Arteriální hypertenze 
Definice
Arteriální hypertenzí (dále jen H) se podle WHO a Mezinárodní společnosti pro hypertenzi rozumí zvýšení krevního tlaku nad hodnoty 140/90 mm Hg, prokazatelné ve 2 ze 3 měření pořízených minimálně při 2 návštěvách u lékaře.
Statisticky se řadí k nejčastějším kardiovaskulárním nemocem. U dospělé populace činí 20-25 %, se stoupajícím věkem výskyt stoupá. U starých osob je přítomna v 40–60 %.
Příčina
primární – neznámá příčina, hypertenzní nemoc (90-95 %)
rizikové faktory:
- genetické
- životní styl (stravování, tělesná aktivita, alkohol, solení, obezita, stres)
- porucha regulačních mechanizmů (převaha vazokonstrikčních mechanizmů nad vazodilatačními)
sekundární
Postihuje 2-5 % hypertoniků.
Příčiny
- renální – glomerulonefritida, diabetická nefropatie, tubulointersticiální nefritida
- renovaskulární – vzniká na podkladě stenózy renální tepny
- endokrinní – feochromocytom, Cushingův syndrom
- poléková – kontracepce, glukokortikoidy, nesteroidní antirevmatika, lékořice
- gestační – objevuje se ve třetím trimestru, má genetický podklad, je způsobena nedostatečností placenty se zvýšenou sekrecí reninu; projevuje se edémy, proteinurií a hypertenzí
- koarktace aorty – je vzácná vývojová vada se zúžením arteriálního oblouku; léčba je chirurgická
Klasifikace a klinický obraz
Podle výše TK lze arteriální hypertenzi rozdělit do 3 stupňů
- mírná: 140-159/90-99 mm Hg
- středně pokročilá: 160-179/100-109 mm Hg
- těžká hypertenze: TK > 180/110 mm Hg
Stadia arteriální hypertenze podle tíže orgánových komplikací
I. stadium - bez orgánových změn
Je zjištěn zvýšený TK bez příznaků nebo jsou přítomny jen nespecifické obtíže, např. bolest hlavy, únava, palpitace, poruchy koncentrace, poruchy paměti, poruchy spánku, neurotické obtíže.
II. stadium - orgánové změny bez funkčních poruch
- subjektivní příznaky jsou stejné, ale objektivně zjistíme:
- zvedavý úder hrotu
- přetížení a hypertrofie levé komory na EKG
- mikroalbuminurie, mírná proteinurie
- změny na očním pozadí
III. stadium - orgánové změny s funkčními poruchami
- námahová, klidová dušnost až astma cardiale s plicním edémem
- různé formy ICHS
- TIA = tranzitorní ischemická ataka – parézy, ataxie, amaurózy, afázie až CMP
- renální insuficience – proteinurie, glomerulární filtrace (GF), zvýšený plazmatický kreatinin, erytrocyturie
- retinopatie až edém papily
IV. stadium – maligní hypertenze
- hodnoty TK jsou často >230/130 – urgentní stav
- nemocný hospitalizován na JIP
- hrozí hypertenzní encefalopatie, kardiální a renální selhání
Diagnostika
anamnéza
- osobní anamnéza – pátráme po prodělaném infarktu myokardu, cévní mozkové příhodě, zda se léčí s cévami DK, srdečním selhávání, zda nemocný kouří – kolik a jak dlouho atd.
- nynější onemocnění - obtíže v poslední době (bolesti hlavy, závratě, nevolnost, návaly horka, atd.)
- rodinná anamnéza – výskyt hypertenze u pokrevních příbuzných
- farmakologická anamnéza – všechny léky, které pacient užívá
- sociální anamnéza – stresové faktory (zaměstnání, rodinné zázemí, sociální situace atd.)
fyzikální vyšetření- palpace a auskultace periferních tepen, karotid
- měření TK vleže, vestoje, na HK i DK
laboratorní metody- biochemické
- moč - M+S, mikroalbuminurie
- krev - minerály (Na, K), kreatinin a kyselina močová v séru, lipidové spektrum, glykemie
- u mladých pacientů, kde je podezření na sekundární hypertenzi – vyšetření hladin hormonů
zobrazovací metody- rentgenové – RTG hrudníku
- ultrazvukové – ECHO srdce, UZ renálních arterií
elektrografické metodyostatní vyšetření
Terapie
režimová opatření
- pacient se léčí doma a je trvale dispenzarizován; s hypertenzní krizí je přijímán na interní JIP (jednotka intenzivní péče)
- poloha pacienta je přirozená
- pohybový režim volný bez omezení, zvýšit fyzickou aktivitu (např. plavání, běh, lyžování, turistika, rychlá chůze 30-40 minut denně)
- snížit stres a psychické napětí
- omezit léky, které podporují retenci vody a sodíku (sympatomimetika, glukokortikoidy, antikoncepce, nesteroidní antirevmatika)
- redukce hmotnosti minimálně o 5 % váhy (u lidí s nadváhou nebo obezitou)
- monitorujeme fyziologické funkce - TK, P, D a příznaky hypertenzní krize (závratě, bolesti hlavy, návaly horka, zmatenost, poruchy spánku, bušení srdce, dušnost, pocit strachu, zastřené vědomí až cerebrální křeče)
- sledujeme dodržování léčebného režimu, správné životosprávy, účinky léků a výsledky laboratorních vyšetření
dietoterapie
nejčastěji dieta číslo 10 – neslaná šetřící a 3 - racionální
cílem je:
- omezit přísun soli na 5-6 g denně
- omezit příjem alkoholických nápojů na 10-30 g/den u mužů a 10-20 g/den u žen; tomu odpovídá 0,5 l piva, 0,2 l vína, 0,2 l sektu, 0,05 l destilátu
- nekouřit
- omezit přísun živočišných tuků
farmakologická terapie – antihypertenziva
Léčba se může zahajovat monoterapií, ale většinou je potřeba kombinace 2 a více antihypertenziv.
- Diuretika
- kličková – furosemid
- thiazidová – hydrochlorothiazid
- kombinovaná s kalium šetřícím diuretikem
- Betablokátory
- betaxolol, metoprolol – jsou kontraindikovány u bronchiálního astmatu a chronické obstrukční choroby plicní (CHOPN)
- Blokátory kalciových kanálů
- Amlodipin, felodipin – nežádoucím účinkem bývají otoky DK
- Inhibitory ACE (angiotenzin-konvertující enzym)
- perindopril, ramipril – nežádoucím účinkem může být suchý kašel
- AT II blokátory (sartany)
- Centrálně působící léky
Komplikace
Hypertenzní krize
- jde o život ohrožující stav, kdy hrozí selhání některých orgánů (hypertenzní encefalopatie, akutní infarkt myokardu, edém plic, disekce aorty, krvácení do mozku a do sítnice)
Související vyšetřovací metody:
Související terapie:
Související ošetřovatelské diagnózy:
