Definice
Stav, při kterém má postižený jedinec při styku s ostatními lidmi sníženou až vymizelou schopnost slovního dorozumění.
Příčiny vzniku
- porucha prokrvení mozku – mozkový infarkt, nádor
- vrozené vývojové vady – rozštěpy patra, sluchové vady
- vývojová porucha – opožděný vývoj řeči
- změny v percepci
- psychické příčiny – nedostatečná stimulace, stres, deprese, nízké sebevědomí
- psychická porucha specifická pro pacienta
- neschopnost mluvit nebo neschopnost mluvit jasně
- vedlejší účinky léků
- překážka v dýchacích cestách - intubace, tracheostomie
- nepřítomnost blízké osoby
- jiný mateřský jazyk
Určující znaky
subjektivní
- pociťování stresu z obtížného vyjadřování se
objektivní
- neschopnost mluvit mateřským jazykem, snížená mluva nebo výslovnost
- nemluvení nebo neschopnost mluvit
- dezorientace časem, místem i osobami
- koktání nebo setřelá řeč
- dušnost
- obtíže při tvoření slov nebo vět – např. afázie, dyslexie
- nefungující verbalizace (neschopnost vyjádřit myšlenky slovy)
- potíže s chápáním a udržováním obvyklého způsobu komunikace
- absence očního kontaktu nebo potíže se selektivní pozorností, částečný nebo úplný zrakový deficit
- neschopnost nebo obtíže dorozumívat se pomocí mimiky a řeči těla
- úmyslné odmítnutí mluvit
- komunikace v cizím jazyce
- anatomický defekt
- narušená schopnost vydávat srozumitelné zvuky z důvodu zavedení diagnostické nebo léčebné pomůcky
Očekávané výsledky
- pacient sděluje své potřeby personálu a rodině s minimální frustrací
- pacient prokazuje pochopení potřeby změnit způsob komunikace
- pacient prokazuje zvyšující se pochopení mluveného slova a gest
- pacient vyjadřuje uspokojení s alternativními způsoby komunikace